Malí zřizovatelé s vysokými náklady a neefektivity v nepedagogické správě škol

Malé obce jako zřizovatelé škol finančně trpí. Menší počet žáků jim nezajistí dostatek prostředků od státu, škola je pro ně proto drahá. Obce s méně než 1000 obyvateli financují školy průměrně částkou 25–28 tis. Kč na žáka, zatímco obce nad 5000 obyvatel vydávají na žáka průměrně 10 tis. Kč (PAQ, 2024).

Obce prostřednictvím RUD získávají každoroční příspěvek na žáka, ze kterého mají platit především provoz svých škol. V roce 2024 to bylo 19 716 Kč a celkový objem prostředků mířících do obcí na školy byl přes 25 mld. Kč. Dále více než 30 miliardami ročně stát obcím a krajům financuje kolem 80 000 pozic nepedagogických pracovníků (tento systém by se dle návrhu měl od roku 2026 změnit a samosprávy by měly financovat nepedagogy ze svých rozpočtů).

I minimalistické sdílení v zajištění nepedagogických činností může přinést roční úsporu 1,87 mld. Kč, ukazuje studie Mazoucha a Fischera. Úspory skýtají hlavně následující oblasti:

• sdílení finančního účetnictví (600 mil.),
• sdílení mzdového účetnictví (140 mil.),
• sdílení správy a údržby školních budov (1130 mil.).

Možnosti úspor tím však nekončí. Příležitosti nabízí i oblast IT či centralizované nákupy. Je nutné zmínit, že některé z nepedagogických činností lze „zefektivňovat“ pouze omezeně (např. úklid i stravování). Rovněž platí, že úroveň ohodnocení práce nepedagogických pracovníků v Česku je dlouhodobě nízká.

Malé školy mají podobné problémy jako malí zřizovatelé

Základní školy v Česku můžeme rozdělit do tří typů podle počtu žáků ve školách a třídách, popř. způsobů organizace výuky. Malotřídní školy tvoří téměř třetinu všech základních škol (30 %) a chodí do nich 5 % všech žáků. Neúplných (tedy pouze prvostupňových) škol je celkem desetina a starají se o 3 % žáků. Úplných škol je zbylých 60 % a vzdělává se v nich 90 % žáků.

Menší a zároveň méně naplněné školy jsou drahé pro stát i obce. Finance od státu závisí na velikosti třídy i školy a platí, že malotřídní, neúplné a podlimitní úplné ZŠ jsou pro stát dražší než úplné naplněné školy, protože se v nich musí hradit učitelé, pomůcky a další výdaje pro menší počet žáků. Na grafu níže lze vidět, jak stát investuje vyšší prostředky do škol s méně naplněnými třídami.

Velké školy pochopitelně od státu vyžadují větší objem peněz, ale rozdělením mezi žáky jsou finančně výhodnější. Navíc si mohou dovolit častější dělení žáků (angličtina na dvě skupiny), protože mají vyšší počet financovaných hodin výuky podle tzv. PHmax (maximální počet hodin financovaných státem). Podrobněji systém popisuje metodika MŠMT.

Menším školám se hůř spoří a rozvíjí. Malá obec si může dovolit velké rekonstrukce nebo rozšiřování školy za dlouhou dobu nebo vůbec. Nemluvě o stavbě např. mateřské školy, pokud se do obce začne stěhovat hodně rodin (developerské projekty poblíž velkých měst). Malé obce se při nemožnosti stavby vlastní školy dostávají do riskování v podobě smluv o spádovosti svých dětí do jiných obcí: „Každá smlouva je jen kus papíru. Když ten člověk, s kterým smlouvu mám, najednou zjistí, že se mu počet dětí rozrůstá, co udělá? Chce zajistit primárně své děti z obce, tak nejdřív vypoví smlouvu ostatním obcím. A u nás se to stát nemůže, protože těch šest obcí mají svou školku s garantovanými místy a tam jim to prostě nikdo nikdy nemůže vzít,“ říká Radomír Pavlíček, starosta obce Železné.

Řešení: Školy a obce lze propojovat, žádná instituce se přitom nemusí rušit

Stále více skloňovaným pojmem bude v budoucnu Školská právnická osoba (ŠPO) a téma svazkování škol. Obce se dohromady domlouvají na kompetencích pro řízení školy (výběr ředitele – každá obec má v komisi člena) nebo jejím rozpočtu. Výsledkem je celek zahrnující jednu nebo více školních budov, učitelé mají smlouvu s jedním subjektem apod.

V případě podlimitních malotřídních či prvostupňových škol je právě svazkování ideálním modelem pro dohodu obcí a spoluvlastnictví školy tak, aby děti měly vůbec nějakou školu k dispozici a její provoz nezruinoval rozpočty (typickým příkladem je ZŠ a MŠ Bez Hranic na Rakovnicku).

U všech typů škol dojde navíc k racionalizaci nákladů na jejich provoz (IT, účetnictví, správa budov, úklid atd.) a možnosti sdílet pedagogické kapacity (učitelky, psychologové, speciální pedagožky) mezi školami. Takto výsledky svého fungování popisuje ZŠ a MŠ Údolí Desné na Šumpersku (5 obcí, které společně spravují 6 pracovišť škol).

Bez školské právnické osoby se obejde obec, která chce spojovat školy pod jedno ředitelství pouze na své působnosti. Příkladem je MŠ Trutnov, která takto spravuje svoji síť 11 pracovišť školek a díky tomu získává více peněz od státu (prostřednictvím vyššího PHmax). Dochází tak k efektivnímu zajištění nepedagogické správy školek, tak i získání prostředků pro podpůrné pozice (logoped) nebo na pedagogický rozvoj (např. zavádění programu Začít spolu).

Ideální správa školství zahrnuje celé regiony

Cestou budoucnosti je společná správa škol v regionu skrze společenství obcí. To nabízí možnost zajistit pro školy vybrané nepedagogické agendy (například v ekonomice škol – účetnictví, dotace apod.), tak i společné zaměstnávání a sdílení pedagogických pracovníků (psychologové, sociální pedagogové apod.).

Zkušenosti ukazují, že pro zlepšení vzdělávání a rovných příležitostí je klíčová místní školská správa, konkrétně meziobecní správa všech škol skrze společenství obcí v každém regionu. Tento model by měl být pilotován za podpory ministerstva školství, vnitra, Asociace dobrovolných svazků obcí i aktérů neziskového sektoru v následujících letech. Společenství obcí by se mělo stát zřizovatelem všech škol v regionu a takto vytvořený systém by měl komplexně zajišťovat profesionální pedagogickou i administrativní správu škol. Z pohledu činností jde v ideálním případě především o:

• zajištění pedagogického leadershipu na celém území regionu (např. zajištění výběru, hodnocení a strategického vedení ředitelů škol i podpory učitelů),
• minimalizaci nepedagogické zátěže ředitelů (tedy např. převedení správy účetnictví, zajištění IT služeb, správy budov na administrativní ředitelství školy či zřizovatele škol),
• opatření zaměřená na rovné šance ve vzdělávání (např. zajištění služeb psychologů, speciálních pedagogů či propojení se sociálními a dalšími službami) a synergii s ostatními veřejnými službami v území (úřady práce a další).

Optimální předpoklady pro zajištění efektivní místní školské správy dále jsou:

• působnost na úrovni správního obvodu, který odpovídá existujícímu správnímu členění státu – především území obcí s rozšířenou působností (s možností proměny hranic),
• 100% pokrytí všech škol (popř. školských zařízení) v daném správním území i v celé ČR.

Tyto návrhy vychází z dostupných dat i analytických podkladů (popisujeme zde) a jsou ideálním cílovým stavem budoucí správy v mateřských a základních školách v regionech v ČR.