Rozhovor poskytli:

Michaela Stehlíková, ředitelka a zakladatelka Jakub Sachr, vedoucí služby Sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi Markéta Kuchařová, školská sociální pracovnice na 10.ZŠ Tereza Kopp, vedoucí Terénních programů a metodička programu Mentoring

Oblasti dobré praxe

Dětská skupina, rodičovská skupina a individuální práce dostává potřebné děti včas do mateřských škol

Děti ze sociálně a ekonomicky znevýhodněného prostředí potřebují do mateřské školy nastoupit včas, aby později neměly problém s přechodem na základní školu. Tady a Teď vychází ze zkušenosti s předškolními kluby, které se po ukončení projektu zrušily a nahradila je soustava setkání a individuální práce.

Základem tohoto přístupu je rodinu připravit na vstup dítěte do nového prostředí mateřské a později základní školy. Děti dochází jednou týdně do dětské skupiny, kde se pohybují v prostoru, který je blízký vzdělávání v mateřské škole a díky tomu si zvykají na situace a výzvy, s nimiž se v budoucnu mohou setkat.

S dětskou skupinou jde ruku v ruce individuální práce s domácností. Organizace rodiny informuje o významu předškolního vzdělávání a působení organizace přesahuje částečně do výchovy a praktických záležitostí, jako například vytvoření vlastního hracího prostoru pro dítě, protože se jedná o prvek, který v rodinách často chybí. Posledním prvkem podpory včasného nástupu do MŠ je rodičovská skupina s cílem rozvíjet rodičovské kompetence (nastavování hranic, naslouchání, rozvoj psychomotoriky a dalších dovedností).

„Primárně nám záleží na tom, aby k nám rodiče s dětmi vůbec docházeli. Často je před nimi spousta výzev: dítě vstupuje poprvé do nového prostředí, je zde nějaká cizí osoba apod. Takové podmínky podporují tvorbu návyků a díky pravidelnosti je dítě po roce připraveno na vstup do běžné mateřské školy. Snažíme se děti zachytit ve třech letech, abychom podchytili všechny materiální i finanční potřeby a začali rodinu podporovat v co nejnižším věku dítěte.“

Odstranění materiálních bariér pro vstup do mateřské školy není jednoduché, ale důležité

Plzeňské mateřské školy měly dlouhou dobu nastavené poměrně přísné podmínky pro účast dětí ve školce. Instituce vyžadovaly po rodičích vlastní ložní prádlo, polštáře, deky a další vybavení, jehož zakoupení v souhrnu převyšovalo částku pěti tisíc korun. Organizace Tady a teď a Ponton dokázaly změnit pohled politiků a vysoké nároky mateřských škol plošně snížit.

Pracovníci organizací navštěvovali úředníky a politiky a upozorňovali je na zmíněné materiální a finanční bariéry. Úspěchu napomohlo i zapojení Platformy pro včasnou péči.

Školskou sociální práci si vyžádaly samotné školy: „Půlúvazek využijeme mnohonásobně.“

Pilotáž sociální práce na školách finančně podpořil Odbor dostupného bydlení a sociálního začleňování, který přijal takovou podobu projektu, kde na dvou základních školách působí dohromady dvě sociální pracovnice na plný úvazek.

„Důležitou roli sehrálo to, že se magistrát obrátil na školy s dotazem, jestli sociální práci využijí. My jsme s těmi školami byli předtím v kontaktu, když jsme připravovali projekt – ptali jsme se jich na počet potřebných žáků a žákyň a další podrobnosti. Magistrát jim tedy zavolal, že potřebují jejich vyjádření a ředitelky škol nás podpořily a řekly, že zvažovaný půlúvazek se u nich uživí mnohonásobně. Na základě toho se projekt schválil a zapojené ředitelky sdílí dobré zkušenosti s ostatními a následně nás oslovují další školy, že by o tu pozici měly zájem.“

Učitelé nemohou řešit sociální problémy žactva. K tomu je tu sociální pracovník

Sociální pracovnice jsou financovány Odborem dostupného bydlení a sociálního začleňování města Plzně na dvou plzeňských základních školách.

Sociální pracovnice má na škole dva dny v týdnu konzultační hodiny. Učitelé, rodiče i děti ji mohou kontaktovat s různými potřebami – v nejčastějších případech se jedná o problémy identifikované učiteli jako vysoké absence nebo nedostatečný školní prospěch. Pracovnice si obvykle domluví podle potřeby schůzky s rodičem nebo i žákem (záleží na situaci, věku dítěte apod.). Na schůzce s rodičem se diskuse zaměřuje na příčiny možných problémů, zjišťuje se pohled rodiče na potřeby školy a pracovnice se také snaží identifikovat oblasti podpory, kde může pomoci například napojením na jiné služby nebo intervencemi v rodině.

Hlavním přínosem je vytvoření prostředníka mezi školou a rodinou, protože sociální pracovnice mají praxi v práci a komunikaci s lidmi s nižším vzděláním nebo s klienty bez orientace v prostředí základní školy. Sociální pracovnice a pracovníci tak přebírají zakázky od učitele, který nemá odborné kompetence ani časové možnosti řešit rodinnou či sociální situaci dětí a rodičů.

Příkladem jednoho řešeného případu je problém s vysokými absencemi u žáka na prvním stupni a podezření na skryté záškoláctví, kdy rodiče omlouvali absence především bolestí hlavy, rýmou apod. Sociální pracovnice si domluvila schůzku s rodinou a zmapovala její prostředí. Díky tomu se zjistilo, že dítě je často nemocné z důvodu nedostatečné zdravotní péče, a pracovnice následně rodině pomohla zajistit vyšetření u lékaře. Následně se s učiteli a rodiči řešil na schůzce plán podpory s důrazem na doučování, aby žák dohnal zameškané učivo.

Sociální pracovník ve školách musí regulovat očekávání učitelů a připravit systém na včasnou identifikaci problémů. Jen tak práce nese výsledky

Očekávání od sociálních pracovnic byla ze strany učitelů na začátku vysoká. Bylo tak třeba změnit představu, že pracovnice zbaví učitele těch nejnáročnějších žáků, protože takové případy často nabízí už velmi malý manévrovací prostor pro intervence.

Důležitou aktivitou pracovnic je proto vedení učitelů k tomu, aby se na ně začali obracet se zárodky pomyslných problémů a budoucích zakázek. Nastavení vzájemných očekávání trvalo přibližně jeden až dva roky, postupně se ale dostavily výsledky práce.

Sociální pracovnice začaly být v úzkém kontaktu se školním poradenským pracovištěm, neboť je pro ně klíčový partner pro práci i pro sdílení informací. V jedné škole bylo standardem, že se poradenské pracoviště scházelo na škole jednou měsíčně, ale sociální pracovnice si vyžádala, aby ke společným setkáním docházelo jednou týdně. Díky tomu dochází k lepší výměně informací a práce s žactvem může být více flexibilní.

Na úspěšném přechodu žáků ze základní na střední školu se pracuje od druhého stupně ZŠ s podporou individuálních mentorů

Zkušenost Tady a teď ukázala, že samotné doučování žáků nezaručí úspěšný přechod na střední školu a je potřeba podchytit i méně viditelné potřeby navázané na aspirace studovat na střední škole. Program Mentoring pracuje s dětmi cca od třinácti let věku, protože přihlášky ke studiu na SŠ se odevzdávají na začátku druhého pololetí devátého ročníku, kdy už by bylo na intervence pozdě.

Podstatou programu je navázat s žákyněmi a žáky neformální vztah, aby se rozvíjely jejich kompetence a motivace k výběru povolání, získávali přehled o ekonomických tématech a celkově se u nich zvýšilo povědomí o hodnotě vzdělání. K rozvoji dochází nenásilnou formou pomocí neformálního vztahu žactva s mentory. Součástí programu jsou i skupinové akce jako zkušenostní semináře s odborníky. Samozřejmostí je propojování klientů s kariérními poradci a poradkyněmi díky Krajskému centru vzdělávání. Organizace využívá městské dotace k materiální podpoře – dobíjení karet na veřejnou hromadnou dopravu a nákup pomůcek.

Mentoring by nebyl efektivní bez vazby na doplňující programy. Využívají se Retrostipendia od Nadace Albatros, které podporují středoškoláky a středoškolačky při jejich studiu. Rodiny v rámci programu dostávají peníze, pokud žactvo plní dané podmínky a studující dostávají také měsíční výplatu k vlastnímu využití (zakoupení pomůcek, dojíždění). Smyslem stipendií je udržovat podporu dítěte ze strany rodiny, protože jejich studium na střední škole může vyvolávat konflikt kvůli omezování ekonomické aktivity.

Dalším stěžejním provázaným projektem je program Reprodukční zdraví od Člověka v tísni. Dívky díky němu dostávají menstruační i antikoncepční potřeby, což zvyšuje školní docházku a posouvá reprodukci do pozdějšího věku.

Rámcový průběh programu Mentoring

Schůzky s klientem minimálně jednou za 14 dní.

Na schůzkách se reflektivním rozhovorem mapují sociální podmínky a průběh vzdělávání. Sdílení prospěchů a absencí je jediná povinnost dětí v programu. Jen tak je možné řešit případné začínající krize.

Nastavení individuálního plánu s obměnou po půl roce.

V plánu se definuje, v jakých oblastech se chce klient posunout. Díky tomu dochází ke zjištění slabých stránek a možnosti je rozvíjet. Ty se mohou týkat problémů s komunikací, agresivitou, ekonomickými problémy nebo prostou neznalostí stránek silných. Zároveň se zapojují odborníci z oblasti psychoterapie nebo zdravotní péče. Rozsah spolupráce s rodinou závisí na situaci klienta

Na základě okolností případu se vymezí, zda se bude spolupracovat pouze s žákem či žákyní nebo celou rodinou. Záleží na tom, zda další vzdělávání na střední škole tvoří v domácnosti konflikt. Provázání s celou rodinou je nutné, pokud je potřeba využít poradenské služby sociálně aktivizačních služeb například při potížích s bydlením nebo studijním neúspěchem.