Oblasti dobré praxe

V zasíťovaném území službami je snazší spolupráce rodin, škol i OSPOD

V Kadani existuje síť organizací sociálních služeb, které se nebojí využívat školy ani město. Terénní pracovnice z organizace Tilie Kadaň pracují v terénu na základě pověření OSPOD – orgán sociálně-právní ochrany dětí může mít pověřené organizace, které rozšiřují jeho pracovní kapacity v péči o sociálně znevýhodněné děti v rodinách.

Vstup do rodin na základě pověření OSPOD více motivuje rodiny s pracovníky spolupracovat. Jedná se o předběžnou intervenci, která nevyvolává výrazný odpor. Podobným způsobem využívají službu také školy, například pokud děti nenosí svačiny nebo nejsou dostatečně oblečené.

Jednou za měsíc se setkávají zástupci Tilie Kadaň s OSPOD a řeší se konkrétní případy dětí a jak jim pomoci (v případě, že rodiny podepíší souhlas o poskytnutí informací pro OSPOD). Díky propojení lze být s rodinami v užším kontaktu a vyhledat je v případě potřeby. Nedochází tak k přístupu řešení případů „od přepážky“ pomocí dopisů, které nemají příliš velký efekt. Zároveň Tilia nepůsobí represivně, ale má s OSPOD a rodinou domluvené cíle a pomáhá s aktivitami pro jejich plnění. Propojení se školami zajišťují také případové konference, kterých se pracovníci účastní a mohou na nich sestavit společně s učiteli a OSPOD plán pro zlepšení situace, který pomáhají rodičům plnit.

Práce s rodiči v podobě předávání rodičovských kompetencí a motivace pro školní docházku

Rodičovské kompetence jsou ve zjednodušeném pojetí dovednosti, které si rodiče neměli šancí osvojit, pokud neměli v rodině generační vzor. Díky jejich osvojení je dítě lépe připraveno na nástup do mateřské a základní školy.

Běžným případem je, že do obce přijde rodina (často žijící ve špatných podmínkách v rámci obchodu s chudobou) a zjišťuje se, jestli děti chodí do škol a také se mapují rodinné zvyklosti, aby se vědělo, jaké činnosti je potřeba rozvíjet. Může se jednat o denní režim nebo časoprostorovou orientaci. Cílem je, aby děti nastoupily do MŠ, neměly problém se začleněním a nedocházelo k jejich přesunu do speciálních škol. Při integraci dětí do MŠ se následně musí řešit finanční otázky, proto je nutná spolupráci s Charitou Kadaň.

„Také se daří motivovat širší rodinu. Říkáme, ať babička nekupuje drobnosti, protože my dostáváme od dárců hračky a školní potřeby. Motivujeme je spíš k tomu, aby dávali peníze stranou na třídní fond nebo na sešity. Také se dařilo, že v organizovaných skupinových volnočasových aktivitách si začali rodiče vzájemně pomáhat. Po půl roce práce byli schopni mezi sebou spolupracovat. Někdo něco umí víc, tak například doučuje. Tím, že se ve volném čase organizovaně potkávají, se dokážou prosíťovat.“

Školní příprava probíhá v rodinách podobným způsobem. Do rodiny dochází pracovnice, setkává se s rodičem a dítětem a společně řeší, jak zvládat učivo v případě zaostávání nebo dlouhodobé nemoci. Často bývá problém například s angličtinou. Oporu nabízí učebnice a pracovní sešity, které jsou u jazyků na dobré úrovni. V případě nedostatečných jazykových znalostí rodičů pomáhá využití mobilního telefonu. Rodičům se ukazuje, jak se s dětmi společně učit. Klíčové je zvědomit rodičům faktor pravidelnosti, aby se dětem věnovali kontinuálně.

Motivace rodičů funguje také v přechodu žáků do středního vzdělání. V takových případech hledají sociální pracovnice u dětí jejich silné stránky a snaží se je prezentovat rodičům. „Dcera třeba maluje velikonoční kraslice a řekneme: Podívejte, vaše dcera je šikovná, co kdyby šla na vizážistku? Hledáme prostě věci, co mohou děti i rodiče získat,“ vysvětluje styl komunikace Kateřina Fišerová.

Sociální práce v těžkých podmínkách vyžaduje supervizi, terapii, mentoring i dobré pracovní prostředí

Pracovnice Tilie pracují se svojí psychohygienou různými způsoby. Pravidelně probíhají intervize v týmu i sdílení ve dvojicích. Práce s klienty se přizpůsobuje pracovníkům – pokud někdo určitý případ nezvládá, tak se klient přeobjedná jinak (nebo se změní pracovník). Zaměstnanci mají také možnost terapie a individuální supervize.