Oblasti dobré praxe

Zmapování aktérů služeb, s kterými spolupráce dává smysl

Pracovníci OSPOD v rámci projektu vytvořili na velké plachtě mapu aktérů a služeb a každý pracovník měl možnost ohodnotit vzájemnou spolupráci s daným subjektem. Mapa zahrnovala neziskové organizace, školy, soudy, policii a další. Hlavním kritériem hodnocení byla zkušenost, jak se s danou organizací pracovalo v případě řešení potřeb klientů (dostupnost, přístup apod.). Hodnocení se každý půlrok aktualizovalo pro sledování změn. Škála hodnocení se pohybovala od úrovně dobrá spolupráce po nedostatek času pracovníků.

Přehled organizací nesloužil pouze pro zpětnou vazbu OSPOD a hledání možností, jak jednotlivé spolupráce zlepšit, ale díky mapování se zviditelnili i aktéři či školy, kterým se dříve nedostávalo takové pozornosti:

„Zjistili jsme třeba, že s některými úřady nebo mateřskými školami vůbec nespolupracujeme a teď jsme si říkali, proč tomu tak je. Proč jsme nikdy v té škole nebyli nebo o ní nic nevíme.“

Intenzivnější komunikace mezi školou a OSPOD pomáhá ujasnit, co každá strana očekává, potřebuje a kde jsou její limity

Při řešení případů dětí bylo pro OSPOD v Lanškrouně klíčové si se školami vyjasnit potřeby, kompetence a povinnosti. Mezi OSPOD a školami probíhají setkání. Na nich se probírají povinnosti, ale také nástroje, které obě strany mají. Překonávají se tak předsudky, že škola nebo OSPOD zanedbává svou práci.

Učitelé a učitelky díky tomu mají jasné instrukce, že v případě problému (např. nedocházení žáka do školy) je potřeba svolat výchovnou komisi, které se může zúčastnit kurátorka pro děti a mládež a tím propojit informace školy a OSPOD. Školy se tak na setkáních dozvídají o nástrojích a možnostech, které musí využít, než osloví OSPOD, aby nedocházelo k přetěžování pracovníků, pokud by se řešily méně vážné problémy (jednorázové výchovné prohřešky apod.).

Díky vzájemné komunikaci získaly školy také přehled v tom, jak funguje informování ze strany OSPOD ohledně řešení nahlášených případů:

„Školy někdy říkaly, že od nás nedostali žádnou zprávu o tom, jak se případ vyvíjí. My jsme jim sdělili, že nemají informace, protože si o ně neřekly. Nemyslím to špatně, ale když si o ně nezažádají, nemáme oprávnění je poskytnout. To jsou takový maličkosti, že když to člověk ví, stačí napsat jedna věta: „Prosím o podání zprávy." My samozřejmě nemůžeme říct, co konkrétně řešíme, můžeme ale říct, že s rodinou pracujeme a nahlášený případ budeme řešit tímhle způsobem. Společná setkávání tedy sloužila k tomu, že se fakt odbourala vzájemná nevraživost, že jeden na druhého pohlížel trochu skrz prsty. Nakonec všichni pochopili, že máme svoji roli, že máme stanovené zákony a meze, co můžeme a nemůžeme.“

Projekt přinesl do OSPODu nové nástroje a nové pracovníky, kteří mohou běžně chybět

Projektové finance se využily na zaplacení pracovnice pro terénní službu. Jednalo se o rozšíření působnosti OSPOD kromě úředních záležitostí i přímo do domácností a organizací. Díky tomu bylo možné vstoupit do rodiny a odhalit problémy, které by jinak mohly zůstat skryté. Například případ zanedbání péče se po osobní návštěvě proměnil v asistenci matce samoživitelce zasažené chudobou. Po třech týdnech pravidelných návštěv (třikrát týdně) se podařilo situaci stabilizovat, propojit matku s odborníky nebo organizacemi typu Rodinné centrum.

Nové možnosti financování z projektu poukázaly na hrozící nedostupnost služeb, které mohou jindy kvůli nedostatku prostředků chybět. Díky projektu mohl OSPOD například zakoupit nové nástroje pro komunikaci s dětmi, aby mohly snadněji sdílet svůj pohled na život rodiny a případně nepřímo pojmenovat problematické chování nebo nastavení rolí rodičů (např. obrázkové karty vyobrazující rodinné vztahy v různých podobách).

Dále OSPOD díky financím z projektu zapojil do své činnosti další odborníky – rodinného terapeuta, terapeuta pro rodiče se závislostí nebo psychologa. Jejich spolupráce zlepšovala dopad intervencí u potřebných rodin.

Využití facilitátorů

Přetížení pracovníků OSPOD se v Lanškrouně snaží snižovat pomocí nezávislých facilitátorek a facilitátorů, placených částečně z projektového financování a částečně z MPSV. Školy si s pracovníky domlouvají konkrétní termíny setkání ve školách, kterých se dále účastní učitelé, rodiče či další aktéři, kterých se případ týká. Setkání mohou mít podobu případových konferencí, které jsou významnou součástí sociální práce.

Facilitátor je výhodný z více důvodů: šetří čas pracovníků, je nezávislý (nepropojený s úřadem) a má zkušenosti s moderováním diskuse tak, aby všechny strany dostaly prostor. Zkušenosti vedoucí OSPOD Věry Betlachové potvrdily, že někdy se při řešení případů jedná o menší problémy a první schůzka s facilitátorem je může odhalit a vyřešit:

„Mnohdy se stává, že se narazí na úplnou trivialitu, ale aby se odhalila, musí si lidi sednout k jednomu stolu a říct si to z očí do očí, což někdy není jednoduché.

Setkání je podobné výchovné komisi, ale výchovná komise už působí tam, kde jsou výchovné problémy dítěte. Tady je prostor na rozebírání problémů na úrovni: škola versus rodiče. Může se zjistit, že se vždy nejedná o vinu dítěte, že je potřeba něco v rodině změnit. Například dítě nemá kde psát domácí úkoly, má špatné světlo, aby je napsalo pořádně nebo není zvyklé používat budík pro včasné příchody. Problémy jsou různé a touto cestou se mohou odhalit bez přechodu k výchovné komisi.“